O ceně psychoterapie, dostupnosti péče a hodnotě času člověka
V minulém článku jsme se ptali, kdy se lidské utrpení stává nemocí.
Tentokrát se můžeme podívat na něco velmi konkrétního:
Co se stane, když pomoc potřebujeme, ale nemůžeme si ji dovolit?
Psychoterapie může být pro člověka zásadní pomocí.
Jenže pravidelná psychoterapeutická péče je pro mnoho lidí finančně náročná.
Jedno sezení může stát stovky až tisíce korun. Pokud člověk potřebuje terapii jednou týdně, měsíční náklady mohou představovat významnou část jeho příjmu.
A právě tady vzniká zvláštní paradox.
Odborná pomoc může existovat, ale přesto nemusí být pro člověka skutečně dostupná.
Dostupnost není jen otázkou existence péče
V České republice existují možnosti psychoterapeutické péče hrazené ze zdravotního pojištění.
To je důležité.
Jenže samotná možnost úhrady ještě neznamená, že člověk potřebnou péči skutečně dostane.
Musí najít vhodného poskytovatele.
Musí mít kapacitu.
Musí přijímat nové klienty.
Musí mít smlouvu s konkrétní zdravotní pojišťovnou.
A především musí poskytovat takovou péči, jakou člověk skutečně potřebuje.
Pro člověka v psychické krizi přitom může být čekání na pomoc velmi dlouhé.
A tak se může stát, že člověk pomoc potřebuje dnes, ale systém mu ji nabídne až za několik týdnů nebo měsíců.
A potom jsou tu léky
Farmakologická léčba má v péči o duševní zdraví své nezastupitelné místo.
Existují lidé, kterým léky zásadně pomáhají.
U závažných depresí, úzkostných poruch a dalších psychických obtíží mohou být důležitou součástí léčby.
Není tedy smyslem stavět psychoterapii proti psychiatrii.
Ani tvrdit, že léky jsou špatně.
Nejsou.
Otázka je jiná.
Jak náš systém rozhoduje o tom, jaká pomoc je dostupná, jak rychle a za jakou cenu?
Farmakologická léčba může být pro systém výrazně méně nákladná než dlouhodobá psychoterapeutická práce.
Jedna tableta zabere několik vteřin.
Psychoterapeutické sezení vyžaduje hodinu času odborníka.
A právě čas je v systému zdravotní péče velmi cenný.
Psychoterapie stojí čas
Psychoterapie není výrobek.
Není to něco, co lze vyrobit rychleji, když je větší poptávka.
Je to vztah mezi dvěma lidmi.
Vyžaduje bezpečí.
Důvěru.
Pravidelnost.
Odborné vedení.
A především čas.
Terapeut nemůže současně pracovat s deseti lidmi.
Nemůže jedno sezení zkrátit na několik minut.
Nemůže člověka „zpracovat“.
A možná právě proto je psychoterapie z pohledu systému tak specifickou formou péče.
Platíme totiž nejen za hodinu času.
Platíme za přítomnost člověka, který je schopen unést část našeho příběhu, pomoci nám mu porozumět a společně hledat cestu dál.
Kolik stojí lidská psychika?
Možná bychom se proto měli přestat ptát pouze:
„Kolik stojí terapie?“
A začít se ptát také:
„Kolik stojí člověk, kterému pomoc neposkytneme včas?“
Kolik stojí dlouhodobá pracovní neschopnost?
Kolik stojí opakované krizové stavy?
Kolik stojí rozpad vztahů?
Kolik stojí ztráta zaměstnání?
Kolik stojí rodina, ve které jeden člověk dlouhodobě psychicky strádá?
A kolik stojí roky života prožité v utrpení, kterému bylo možné pomoci předejít?
To jsou otázky, které se do jednoduchých tabulek počítají obtížně.
Přesto mají svou ekonomickou i lidskou hodnotu.
Nejde o volbu mezi tabletou a terapií
Je důležité říct ještě jednu věc.
Nejde o válku mezi psychiatrií a psychoterapií.
Člověk někdy potřebuje léky.
Jindy psychoterapii.
Někdy obojí.
Někdy akutní psychiatrickou pomoc.
Jindy především bezpečný prostor, ve kterém může pochopit, co se v jeho životě děje.
Dobrá péče by proto neměla člověka nutit vybírat mezi různými formami pomoci jen proto, že jedna z nich je pro systém dostupnější.
Měla by se ptát:
Co tento konkrétní člověk potřebuje?
A následně mu umožnit, aby k této pomoci měl skutečný přístup.
Duševní zdraví není luxus
Možná bychom se měli přestat smiřovat s představou, že kvalitní psychoterapie je něco pro ty, kteří si ji mohou dovolit.
Protože duševní zdraví není luxus.
Stejně jako není luxus léčba těla.
Pokud chceme mluvit o prevenci, nestačí lidem říkat, aby o své duševní zdraví pečovali.
Musíme také vytvořit podmínky, ve kterých to skutečně mohou dělat.
Protože dostupná péče není pouze otázkou toho, zda existují odborníci.
Je otázkou času, peněz, kapacity a systému.
A možná bychom se měli začít ptát nejen:
„Kolik stojí léčba?“
Ale také:
„Kolik jsme ochotni investovat do toho, aby lidé nemuseli trpět déle, než je nutné?“
Protože investice do duševního zdraví není jen výdaj.
Je to investice do člověka.
Do jeho vztahů.
Do jeho práce.
Do jeho rodiny.
Do jeho budoucnosti.
A především do jeho života.
Psychologie člověka