Často si o sobě myslíme, že sami sebe dobře známe.
Víme, co máme rádi. Víme, co nám vadí. Víme, jak se rozhodujeme a jak reagujeme na druhé.
Přesto se někdy přistihneme, že děláme něco, čemu sami nerozumíme.
Opakujeme stejné chyby.
Vracíme se do podobných vztahů.
Reagujeme silněji, než odpovídá dané situaci.
Některým lidem důvěřujeme okamžitě, zatímco před jinými se uzavíráme.
Proč?
Naše chování nevzniká ve vzduchoprázdnu.
To, jak dnes přemýšlíme, prožíváme a jednáme, souvisí s tím, co jsme v životě zažili, jaké vztahy jsme měli a jak jsme se naučili zvládat nejistotu, odmítnutí, blízkost nebo konflikt.
To, co jsme se kdysi naučili, můžeme používat dodnes
Člověk se během života učí, co je bezpečné a co ne.
Učí se, zda může druhým důvěřovat.
Zda může říct, co potřebuje.
Zda může projevit své emoce.
Zda je přijímaný i tehdy, když nesplňuje očekávání druhých.
Některé z těchto zkušeností si uvědomujeme. Jiné působí mnohem skrytěji.
A právě zde začíná být psychologie člověka důležitá.
Ne proto, aby člověka soudila.
Ale aby pomohla porozumět souvislostem.
Proč někdy reagujeme jinak, než bychom chtěli?
Může se stát, že současná situace v člověku vyvolá reakci, která je mnohem silnější, než by sám očekával.
Někdy se stáhne.
Jindy začne útočit.
Někdo se snaží všechno kontrolovat.
Jiný raději ustoupí, aby předešel konfliktu.
Tyto reakce mohou mít svůj význam.
Mohly člověku v minulosti pomáhat zvládat situace, které pro něj byly příliš náročné.
Jenže to, co bylo užitečné tehdy, nemusí být stejně užitečné dnes.
Porozumět sobě neznamená omluvit všechno
Rozumět vlastnímu chování neznamená říct:
,,Takový jsem a nemohu s tím nic dělat. „
Právě naopak.
Ve chvíli, kdy člověk začne rozumět tomu, proč reaguje určitým způsobem, získává větší možnost svou reakci změnit.
Mezi tím, co se v nás objeví, a tím, co uděláme, může vzniknout prostor.
Prostor pro uvědomění.
Pro volbu.
Pro změnu.
A právě v tomto prostoru začíná skutečná práce na sobě.
Psychologie člověka není hledání viníka
Minulost není rozsudek.
Naše zkušenosti nás ovlivňují, ale nemusí určovat celý náš život.
Člověk se může během života měnit. Může přehodnotit své vzorce, vytvářet jiné vztahy, učit se jinak zacházet se svými emocemi a postupně si vytvořit hlubší vztah sám k sobě.
Proto má smysl ptát se nejen:
„Co dělám?“
ale také:
„Proč to dělám?“
A ještě hlouběji:
„Odkud to ve mně pochází?“
Protože když začneme rozumět souvislostem, začínáme lépe rozumět i sami sobě.
PSYCHOLOGIE ČLOVĚKA
Pro ty, kteří nechtějí pouze vědět co, ale chtějí rozumět proč.